České fráze, které si Prahu získají hned první týden

Vejdete do pražské pekárny, nic neřeknete a ukážete na koláč, a obslouží vás. Řeknete-li ale nejdřív dobrý den, celá výměna se změní. Ramena povolí, výrazy v obličeji změknou a vaše angličtina se setká s ochotou jít vám vstříc. Čeština je těžká, ale tucet frází vás přijde na jedno odpoledne a vyplatí se po celou cestu.

Fígl je v tom, že česká zdvořilost se řeší hned na začátku. Pozdrav je důležitější než gramatika, která po něm následuje, a špatně vyslovené „dobrý den“ poráží dokonalou větu pronesenou bez pozdravu. Místní vás málokdy zkoušejí. Zjišťují, jestli jste si všimli, že tam jsou.

Pozdrav a rozloučení

Dobrý den (DOB-ree den) je standardní pozdrav. Češi ho říkají při vstupu do obchodů, čekáren, výtahů i malých kaváren, často nikomu konkrétnímu. Odpovězte mu stejně a řekněte to celé místnosti, nejen člověku za pultem.

Na shledanou (NAH skhle-da-no) je rozloučení při odchodu z obchodu nebo z lékařské čekárny. Ahoj (AH-hoy) platí pro pozdrav i rozloučení, ale jen mezi přáteli nebo vrstevníky v neformálním prostředí. Řeknete-li to barmanovi, jste přátelští. Řeknete-li to bankovnímu úředníkovi, jste divní.

Hodí se i dobré ráno, dobrý večer a dobrou noc (to je rozloučení na konci večera, ne pozdrav).

Zdvořilost po česku

Prosím (PRO-seem) je švýcarský nožík češtiny. Znamená prosím, není zač, tady máte i „prosím?“ ve smyslu „prosím?“ při nedoslechnutí. Číšník, který vám postaví talíř na stůl a řekne prosím, se vás na nic neptá. Děkuji (DYEH-ku-yi) je poděkování a díky je jeho kratší a přátelštější verze.

Promiňte (PRO-min-tyeh) vás dostane kolem někoho v tramvaji nebo do rozhovoru s cizím člověkem. Omlouvám se si nechte na chvíli, kdy jste někomu opravdu šlápli na nohu.

U stolu

• Jedno pivo, prosím. Objednávka piva, která platí v každé hospodě.
• Menu, prosím. Žádost o jídelní lístek.
• Dobrou chuť. Uslyšíte to často. Odpovězte stejně.
• Na zdraví! Přípitek. Při cinknutí se dívejte lidem do očí.
• Účet, prosím. Žádost o platbu. Funguje i zaplatím.

Při objednávání pomohou čísla: jedna, dva, tři, čtyři, pět pro jedna až pět. Dvě piva, tři piva: všimněte si, že se podstatné jméno mění s číslem, to už zpoza dveří vykukuje česká gramatika. Nebojujte s tím. Opakujte vzorec, který slyšíte, a jděte dál, protože pravidla (dvě až čtyři mají jednu koncovku, pět a víc jinou) přijdou později a budou dávat větší smysl, až je bude mít vaše ucho v sobě.

Pohyb po městě a žádost o pomoc

Kde je…? se ptáte na místo. Přidejte metro, zastávka nebo toaleta a máte vyhráno. Na dveřích toalet hledejte Dámy a Páni, případně Ženy a Muži.

Kolik to stojí? je otázka na cenu. Mluvíte anglicky? (MLU-vee-teh ANG-lits-ki) je otázka, zda dotyčný mluví anglicky, a když ji položíte česky, zapůsobí líp, než kdybyste rovnou spustili anglicky. Nerozumím je užitečnější, než to zní, protože lidé obvykle zpomalí nebo přejdou do jiného jazyka, jakmile to uslyší.

Jedna místní fráze, kterou stojí za to si přivlastnit: v nacpané tramvaji nebo vagonu metra je vystupujete? způsob, jak pražští cestující řeší, kdo se musí před další zastávkou posunout. Je krátká, je zdvořilá a stačí odpovědět ano nebo ne. Ušetří vás to trapného ramenního strkání, které prozradí nováčky.

Na dveřích znamená tlačit a táhnout jasné pokyny. Naučte se ty dvě a u každého vchodu do obchodu přestanete vypadat jako turista.

Řekněte to tak, aby vám rozuměli

Český přízvuk je snadný: vždy na první slabice. Tedy PRA-ha, DOB-rý, DĚ-ku-ji. Čárka (á, é, í, ó, ú) nebo kroužek u ů znamená, že se samohláska drží déle, ne že se řekne hlasitěji. Písmeno č se čte jako „ch“ v anglickém chair, š jako „sh“, ž jako „s“ v anglickém measure, c jako „ts“ a j jako „y“. To vás dovede většinou až do cíle.

Obavy z pověstného ř nechte být. Nikdo od návštěvníka nečeká, že ho zvládne, a obyčejné r nebo zh bude srozumitelné. Pokud se chcete do zvuků ponořit hlouběji, existuje na ně celý samostatný článek.

Chyby, kterých se nováčci dopouštějí

Nejčastější je tahání přízvuku doprostřed slova. Druhá je říkat ahoj každému, protože je to jediné slovo, které znáte. Třetí je čekat, až začne ten druhý. V českém obchodě zdraví jako první zákazník a mlčení z vaší strany vyzní jako chladný začátek, ne jako stydlivost.

Menší past: prosím na konci objednávky a prosím jako odpověď na vaše poděkování je totéž slovo. Pokud vám to někdo řekne se stoupavou intonací, může vás žádat, abyste to zopakovali. Usmějte se a řekněte to znovu, pomaleji.

Scénář pro první týden

Časté otázky

Musím v Praze mluvit česky?

Ne. Anglicky se v centru, v hotelech i mezi mladšími lidmi běžně domluvíte. Čeština otevírá dveře v obchodech ve čtvrtích, na poště i u starších zaměstnanců a skoro všude vám získá sympatie.

Je neslušné mluvit nejdřív anglicky?

Ne, pokud nejdřív pozdravíte česky. Řekněte dobrý den, pak se zeptejte Mluvíte anglicky? a pokračujte anglicky.

Jak se česky řekne „sorry“?

Promiňte upoutá pozornost nebo vás dostane kolem někoho v davu. Omlouvám se je opravdová omluva.

Jaký je rozdíl mezi děkuji a díky?

Děkuji je standardní poděkování. Díky je kratší a neformálnější, jako „thanks“.

Jak se řekne na zdraví při přípitku?

Na zdraví, s očním kontaktem. Lidová víra říká, že pohled stranou přináší smůlu, a přátelé se vám budou posmívat.

Začněte třemi

Vyberte si dobrý den, prosím a děkuji a použijte je při příští objednávce kávy dřív, než sáhnete po angličtině. Večer přidejte jedno pivo, prosím. Do víkendu budete říkat na shledanou prodavači, aniž byste nad tím přemýšleli.