České loutkářství: od Spejbla po marionety

České loutky nejsou jen dětskou vedlejší kolejí. Byly lidovým vyprávěním, satirou a v poslední době i vážným divadlem. Díky tomu se dá pochopit, proč má země s deseti miliony obyvatel tolik loutkových divadel a proč čeští dospělí vyslovují jména dvou dřevěných postav s opravdovou láskou.

Stará tradice

Potulní loutkáři nosili marionety po českých zemích celé generace a hráli na náměstích i v hostincích. V devatenáctém století, kdy se čeština vracela do veřejného života, patřilo loutkové divadlo k místům, kde jazyk přežil. Rodiny předávaly loutky i texty z generace na generaci a v mnoha vesnicích bylo loutkové divadlo prvním divadlem, jaké dítě vidělo.

Klasickou formou jsou marionety, tedy loutky na drátech či provázcích. Existují i maňásci, hole a stínové figury. Vyřezávání hlav a šití kostýmů se dodnes učí a v roce 2016 zapsalo Česko společně se Slovenskem svou loutkářskou tradici na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Spejbl a Hurvínek

Nejznámější české loutky jsou otec a syn. Spejbla, vysokého, strnulého a trochu domýšlivého, vytvořil loutkář Josef Skupa v Plzni v roce 1920. Drzý syn Hurvínek přišel na svět v roce 1926. Jejich komické dialogy hrají s propastí mezi rodičem a dítětem i mezi tím, co se řekne, a tím, co se myslí.

Dvojice vyrostla ze své první scény a jejich divadlo je dnes pražskou institucí v Dejvicích s představeními pro děti i pro dospělé. České děti s nimi vyrůstaly také v rozhlase a v televizi. Pokud vám starší český kolega někdy předvede vysoký, pištivý hlásek, je to nejspíš Hurvínek.

Mluví česky a humor je slovní. Návštěvu berte jako kulturní zážitek, ne jako představení, kterému budete rozumět celému, pokud divadlo nehraje i v jiném jazyce. Prověřte si program.

Marionety v Praze

Druhým známým jménem je divadlo věnované marionetám na Starém Městě, které se specializovalo na inscenace oper s loutkami. Nejčastěji se mezi návštěvníky mluví o marionetovém Donu Giovannim, což dává smysl, protože Mozartova opera měla premiéru právě tady; viz náš průvodce Stavovským divadlem.

Praha je také plná obchodů s loutkami. Některé prodávají ručně vyřezávané marionety opravdové kvality, jiné továrenské kopie. U ručně dělané je vidět řezbářská a malířská práce a cena neodpovídá suvenýru. Pokud si chcete nějakou koupit, zeptejte se, kdo ji vyrobil.

Loutky na plátně

České loutkářství zasáhlo i do filmu. Jiří Trnka natočil loutkové filmy, které patří ke klasice tohoto žánru, a Jan Švankmajer používal loutky a předměty v dílech, která spíš znepokojují, než okouzlují. Naše přehledy o dějinách českého filmu zasazují tato jména do souvislostí.

Za cenzury mohly loutky říkat věci, které herci říkat nesměli, což může být jeden z důvodů, proč se český komický cit tak silně přiklání k ironii.

Plánování návštěvy

S dětmi je loutkové představení jemným prvním doušekem češtiny. Dospělí si vybírají mezi tradičním komickým představením, marionetovou operou a něčím avantgardnějším. Na webu divadla zjistíte program, jazyk i doporučený věk a na víkendy rezervujte s předstihem.

Co udělat dnes

Podívejte se na program divadla Spejbla a Hurvínka a Národního divadla marionet, vyberte si představení, které odpovídá vaší úrovni češtiny, a rezervujte přímo u divadla. Pak si poslechněte pár minut české loutkové nahrávky, ať máte hlasy v uchu, než půjdete.