Legenda o Golemovi: nejslavnější pražský mýtus

V každém druhém obchodě ve Starém Městě prodávají malého hliněného mužíka s tvrdým výrazem. Je to Golem a jeho příběh je starší než suvenýry a podivnější, než většina lidí čeká. Je také o strachu, ochraně a o tom, co se stane, když se nástroj osamostatní.

Příběh

V obvyklé verzi vytvoří rabín v Praze šestnáctého století z hlíny lidskou postavu a oživí ji tím, že jí vloží do úst papírek se svatým jménem nebo slovem. Golem chrání židovskou obec před útoky a křivými obviněními. Pak ale začne být násilný nebo nezvladatelný. Rabín papírek vyjme a Golem se opět změní v hlínu. Podle pověsti jeho ostatky leží na půdě Staronové synagogy.

Tím rabínem je Jehuda Löw ben Becalel, známý jako rabi Löw nebo Maharal, skutečný učenec a náboženský vůdce, který žil v Praze a zemřel roku 1609. Je pohřben na Starém židovském hřbitově, kde návštěvníci dodnes pokládají na hrob kamínky a lístky.

Odkud legenda pochází

Historici upozorňují, že příběh o Golemovi se v záznamech z Löwova života nevyskytuje. Vznikl později a oblíbený se stal v devatenáctém století, kdy spisovatelé sbírali a převyprávěli lidové pověsti. Postavy golemů se objevují i ve starších židovských tradicích, kde slovo označuje cosi netvárného. Pražská verze spojila tuto představu se slavným rabínem a konkrétním místem.

Na počátku dvacátého století se příběh dostal k širšímu publiku díky literatuře a filmu. Román Gustava Meyrinka Golem (1915) ho zasadil do napůl skutečného, napůl děsivého pražského ghetta a německý němý film Golem, jak přišel na svět (1920) určil vizuální podobu hliněného obra. Oba vlivy se promítly do pozdějších příběhů o umělých tvorech, od filmových monster po moderní fantasy.

Místa k vidění

Staronová synagoga (Staronová synagoga) v Josefově patří k nejstarším fungujícím synagogám v Evropě. Půda je pro návštěvníky uzavřená. Interiér si můžete prohlédnout jako modlitebnu podle pravidel Židovské obce v Praze; náš průvodce Židovským muzeem vysvětluje, v čem se její vstupenka liší od vstupenky do muzea.

Na Starém židovském hřbitově je hrob rabi Löwa. Socha rabína od sochaře Ladislava Šalouna z roku 1910 stojí na rohu Nové radnice na Mariánském náměstí, vousatá postava ponořená do myšlenek. Šalounova tvorba patří do období secese; viz secese v Praze.

Problém se suvenýry

Figurky Golema se dobře prodávají. Některé jsou slušné lidové řemeslo, mnohé jsou sériová výroba. Berte je jako suvenýr, ne jako artefakt, a porovnávejte ceny. Zajímavý je hlavně příběh.

Proč příběh přetrvává

Témata jsou prastará: tvůrce a jeho výtvor, ochrana, která se mění v nebezpečí, křehkost ohrožené komunity. Pražské židovské město zažilo toleranci i násilí a ta historie dává pověsti váhu. Golema můžete číst i jako velmi raný příběh o robotovi. Samotné slovo „robot“ pochází od bratří Čapků, vymyslel ho Josef pro hru Karla; viz náš seznam české literatury pro nově příchozí.

Pro skeptiky

Pokud chcete fakta, čtěte o rabínovi, který byl vlivným myslitelem, a o skutečných dějinách Josefova. Pokud chcete mýtus, čtěte Meyrinka a pusťte si film z roku 1920. Obojí stojí za to.

Další pověsti najdete v našem průvodci pražskými legendami, které by měl znát každý návštěvník.

Co udělat dnes

Svezte se metrem na Staroměstskou, projděte se Josefovem a prohlédněte si Staronovou synagogu zvenčí. Pak si v telefonu přečtěte první kapitolu Meyrinka. Golem dává větší smysl v ulicích, které ho zrodily.